Část 1.
Aneb jak to začalo
Jak to začalo
Když jsem byl ještě malý, táta sloužil u armády, konkrétně u letectva. Nějaký čas létal jako navigátor a jeho vyprávění bývala nesmírně poutavá. Často mluvil o technice, telegrafii, o tom, jak navazoval spojení, i o základech navigace. Technice – a zejména té elektrické – měl opravdu blízko. Doma měl velkou koženou brašnu plnou podivuhodných věcí: kondenzátorů, odporů, elektronek a jiných pokladů, které mne jako kluka doslova fascinovaly. A co víc – když televize začala stávkovat, stačilo, aby se na ni táta podíval, a často ji přiměl zase spolupracovat. Ta jeho taška byla pro mě hotový poklad – s oblibou jsem se v ní přehraboval, jako by to byl zázračný kufřík plný technických tajemství.
Plynuly roky, chodil jsem do školy, a právě tam, během jednoho obyčejného vyučování, se objevil člověk, který naprosto nečekaně ovlivnil směr mého dalšího života. Psal se rok 1971. Tento okamžik jsem po letech popsal svému příteli Josefovi, OK2-4857, který můj příběh v roce 1982 zveřejnil v časopise Amatérské rádio, v rubrice „Jak jsem začínal“.
Postupem času vznikl poněkud neobvyklý útvar – kombinace pionýrského oddílu a zároveň svazarmovské organizace. Pionýr nad námi držel ideologický dohled, zatímco Svazarm měl na starost stránku odbornou. Od samotného začátku nás vedl a podporoval radioklub OK2KLF, který nad námi držel odbornou patronaci.
V počátečním období jsme se zaměřovali především na „Hon na lišku“, který se rychle stal naší hlavní činností. Jenže i za nevlídného počasí nebo v zimních měsících bylo třeba nějak naplnit čas. Tehdy jsme se učili pájet, sestavovat jednoduché elektrické obvody ze stavebnic a postupně jsme začali naslouchat přednáškám zkušenějších radioamatérů z OK2KLF. Vyprávěli nám o technice, předpisech, reálném provozu a navazování spojení. A tak se z nás postupně formovaly dvě základní skupiny – jedni se věnovali provozu, druzí technice. Začali jsme si říkat jednoduše: „provozáři“ a „technici“.
První fotografie z naší činnosti pocházejí z roku 1972, kdy jsme se vůbec poprvé pokoušeli „honit“ lišku. Ruda, OK2BBP, nám vysvětloval, „jak to funguje“ – nějakou teorii jsme již samozřejmě absolvovali již v předstihu v klubovně.
Dlouho jsme však netrénovali, přišel liják a bylo po žížalkách – nicméně jsme již začali a těšili jsme se na pokračování
20. 5. 1972 - první tréning Honu na lišku - vysvětluje Ruda, OK2BBP a poslouchám já. Místo konání - loučka před hranickým stadionem Sigma
Zleva: Pavel Frýdek - vedoucí, Pavel Poledňák - instruktor, "závodníci" Ivan Holinka, Vašek Bambas, Jarek Menšík, Ivo Holec, nevím, Ludvík Jonas, Pavel Mikulík
… a pokračovalo …
V této době bylo důležité i veřejně prezentovat svou činnost – proto se i náš svazarmovský klub, jindy pionýrský oddíl musel předvádět na veřejnosti a obhájit tak svou existenci. Často to byly různé články v místním tisku, někdy přehlídky či výstavy a občas větší veřejné akce, kde jsme dělali ukázky ze své činnosti – říkali jsme jim „předváděčky“.
Jedna z takových akcí se konala na stadionu Sigmy 7.10.1972 – byl to nějaká branně-sportovní den, kterého se účastnili sportovci, pionýři i svazarmovci. My jsme tam nemohli chybět, předváděli jsme, co je to hon na lišku. Jediným stínem bylo, že nás na to navlékli do pionýrských krojů, ve kterých jsme se opravdu necítili moc dobře.
Toto je relativně „slavná“ fotografie té doby. „Závodník v Honu na radiovou lišku“. Často se objevovala na tematických výstavkách, jako symbol branně orientované socialistické mládeže. (Shodou okolností jsem to byl já.)
Tohle je náš „závodní“ tým. Zleva: Pavel Frýdek, Vašek Bambas, Ivan Holinka, Pavel Mikulík, Martin Macíček, Ludvík Jonas, Jarek Menšík
Takto jsme na malé ploše hledali lišku – se zavázanýma očima. Za liškou stojí Mirek, OK2PAM
… prezentace …
Jak už jsem zmínil, k zájmové činnosti tehdy neodmyslitelně patřila i její veřejná prezentace. Radioklub OK2KLF, který fungoval pod záštitou národního podniku Sigma, se proto pravidelně zapojoval do různých výstav a přehlídek. Jednou z takových akcí byla Výstavka elektrotechniky, konaná v učilišti hranické Sigmy na začátku prosince roku 1972. Náš klub zde měl zřízené přenosné stanoviště, na kterém nepřetržitě probíhal ukázkový provoz radioamatérské stanice, což budilo zaslouženou pozornost návštěvníků.
Já u klubové stanice OK2KLF – tehdy jsem ještě pochopitelně vysílat nemohl, ale pózička pro fotografa být musí.
Nicméně se mi moc líbilo poctivé zapisování spolení do staničního deníku. Tehdy se ještě zapisovalo každé spojení, u CW celé, u fonie stručný obsah spojení.
"Elita" - Zleva: Ruda - OK2LN, Pavelková (za PO), Mirek - OK2PAM, Pavel Frýdek, Milan Pacholík a Jiří Schybol
"Čestná stráž" zleva: Pavel Mikulík, Ivan Holinka, Ludvík Jonas, XXX – a zase nás navlékli do pionýrského
Tady jsme měli svůj mladý koutek – nějaká složená zapojení z radiotechnických stavebnic a opět nezbytný panel s propagačními fotografiemi.
Jinak byly na výstavce především výrobky učňů ze středního odborného učiliště Sigma (zde si je právě prohlíží můj táta)
… Hony na lišku …
Jak už jsem zmínil, hlavní náplní našeho klubu byl Hon na lišku – sportovní aktivita, která se později začala oficiálně označovat jako radiový orientační běh (ROB). I já jsem se do něj postupně zapojil. Někdy jsem sám závodil, jindy jsem doprovázel mladší členy klubu jako podpůrný tým, a občas jsem se ocitl i na druhé straně – v roli rozhodčího. V každé z těchto úloh měl člověk možnost poznat tenhle sport z jiného úhlu a zažít ho pokaždé trochu jinak.
Tohle byl zřejmě okresní přebor pořádaný OK2KLF v Hranicích.
Zleva nahoře: x, x, x, Ruda - OK2BBP, Láďa, Pavel Frýdek,Josef - OK2BBJ, x, x, Ruda - OK2QA, x
Zleva dole: XYL OK2BBP, Věra Schybolová, Kiki, Necek, Solár, Ludvajs, já , x
Tehdy platná pravidla pro Hon na lišku.
A přišla nám nová krev.
1. 10. 1977 - Véřovice
Zleva: Franta Vlasák (nyní OK2VK), Pavel Frýdek, Radek Fojtů, Martina Spilková, Ivan Holinka (nyní OK2IH)
Dole: malinkatý Frýdek, Dáša Frýdková
A ještě jednou náš tým
Frýdlant 1977 - nebyli jsme vždy právě vzorní sportovci
Večer jsme se opili, ráno vzdali závod (budiž nám omluvou, že pro technické potíže) a v poledne jsme už byli zase v hospůdce
Zleva: Ludvík Jonas (OK2-19366), Franta Vlasák (nyní OK2VK), Ivan Holinka (nyní OK2IH), Radek Fojtů, Pavel Frýdek Dole: x, x, Dáša Frýdková
A ještě jeden závod z roku 1977 - ale bůh ví, kde to bylo
… Tisk …
další způsob prezentace
Z následujících novinových výstřižků je vidět, že mnoho fotografií se pro propagaci činnosti využívalo opakovaně.
… Koncese …
(alespoň něco)
Začátkem roku 1980, kdy jsem už byl studentem druhého ročníku Vysokého učení technického v Brně, obor mikroelektronika, si mě jednoho dne zavolal Ruda, OK2BBP. Řekl mi, že nastal ten správný čas, abych si pořídil alespoň základní – výchozí – koncesi, a mohl tak začít působit jako operátor kolektivní stanice, konkrétně ve třídě C.
Někdy na počátku března dorazila do našeho klubu z okresu komise – pánové v kravatách a uniformách, soudruzi jak se patří – a začalo se zkoušet. Provozní část šla celkem rychle: „Vysílá z kolektivky?“ – „Ano.“ – „Tak to umí.“ Technická zkouška byla podobně svižná – stačilo načrtnout schéma jednoduchého oscilátoru a krátce vysvětlit princip šíření elektromagnetických vln. Pak zapnuli přijímač, na pásmu zrovna běžela Otava a bylo slyšet stanici na telegrafu. „Kdo to je?“ zazněla otázka. Odpověděl jsem značku i obsah vysílání – a bylo hotovo. Telegrafní zkoušku s sebou vůbec neměli.
A pak přišlo to hlavní – zkouška z politické přípravy. Patnáct minut rozhovoru na aktuální témata, o volebním systému, společenském zřízení a podobně. Naštěstí jsem v prvních dvou ročnících vysoké školy nasbíral dostatek praxe i rétoriky, takže to nebyl problém. A přečíst si ráno před zkouškou Rudé právo? Samozřejmost. Tak se stalo, že mi počátkem dubna dorazilo Osvědčení k provozu amatérských rádiových stanic – a já mohl oficiálně vysílat. Omezení platila stejná jako pro individuální koncesi třídy C, s tím rozdílem, že jsem směl vysílat jen z kolektivní stanice a pod dohledem zkušenějších.
Jako student jsem měl ale řadu dalších zájmů – po škole trochu volna, pak přišlo první zaměstnání, později sametová revoluce a podnikání. A tak jsem se ke své první vlastní, individuální koncesi dostal až o mnoho let později – v roce 2005. Ale to je už jiný příběh…